Moje filozofie

Život zemřelých je uložen v paměti žijících

Mojí celoživotní snahou je objevovat pro současné a snad i budoucí generace příběhy našich předků, kteří pro nás v průběhu uplynulých staletí vytvářeli domov. Většina z nich je dnes bezejmenných a zapomenutých. Chceme-li ovšem porozumět dějinám, pak se musíme nutně zajímat o jednotlivé příběhy, drobné kamínky mozaiky. Tím, jak každý jedinec žije, vytváří nový příběh, a tedy i novou minulost. Když zemře, jeho příběh se ocitá na křižovatce. Buď je zapomenut a s ostatky je do hrobu uloženo i vědění o jejich majiteli. Pokud však lidský příběh žije v naší paměti dál, můžeme tvrdit, že vlastně vstupuje do dějin. Obraz dějin se  v čase mění, tak, jak si časem příběhy pamatujeme. Kamínky v mozaice mění barvy, některé vypadnou úplně. Ať už jde o vzpomínky na vlastní či cizí minulost, její výklad a interpretace se přirozeně posouvají a postupně přetvářejí. Čím však historie zůstává v každé své podobě, je zrcadlo, které odráží lidské skutky, a tedy i nekonečný zdroj poučení. Snažit se porozumět dějinám znamená tak trochu i snažit se porozumět sám sobě.