Jaroslav Jochymek: Orkafář, šlejfíř a sicař aneb Stará řemesla na Slovácku
Vydání první. 170 s., brožovaná, ilustrovaná.
Buchlovický rodák Jaroslav Jochymek se ve svých vzpomínkách věnuje řemeslům, živnostem a povoláním ze začátku dvacátého století. V knize je zastoupeno třicet pět řemesel, z nichž každé je obšírně popsáno, doplněno o bezprostřední kolorovanou ilustraci, navíc ke každému z nich autor připojil drobnou vzpomínku či krátký příběh, básničku, píseň nebo říkanku, aby je co nejvýstižněji představil čtenáři. Texty jsou psány v buchlovickém nářečí a své kouzlo mají právě ve své původní podobě.
199 Kč
Radovan Jančář: Zapomenutí synové našich krajů
Vydání první. 145 s., brožovaná, ilustrace, portréty, faksimile.
Regionální Memoria eorum Radovana Jančáře představuje šest příběhů dnes již zapomenutých hrdinů - synů našich krajů ze Slovácka, které spojil tragický osud a také fakt, že události s nimi spjaté už téměř zmizely z paměti nás žijících.
Rodák z Uherského Brodu Ludwig von Pulz prošel všemi významnými bitvami druhé poloviny 19. století, ale v rodném městě už jeho jméno nikdo nezná. Koho by dnes napadlo, že za oválnou podobenkou Oskara Šafáře na pomníku věnovanému obětem první světové války ve Starém Městě, se skrývá tvář pravděpodobného zachránce posledního rakouského císaře Karla I.? A co nešťastný příběh lásky, lži i zrady na pozadí konce Velké války s fatálním koncem obou protagonistů Leandra Polanského a Karla Vybírala, který se odehrál v Bánově? Zapomenutého hrdinu najdeme i v Mařaticích, zdejšího rodáka a legionáře Aloise Horehledě si krutá smrt našla až na slovensko-maďarské hranici. V Breslau byl nacisty za odbojovou činnost popraven Josef Horák, rodák z Těšova, který měl tragický osud vepsán v očích dříve, než se naplnil. Jenom ústřední postava posledního příběhu, Bohumil Vystrčil z Bánova měl to štěstí, že se vrátil sice s podlomeným zdravím, ale živ z komunistického pekla v Jáchymově.
130 Kč
Radovan Jančář: Generál věrný svému císaři 50 Kč
Brožovaná, 32 stran, černobílé fotografie, 2. vydání
U příležitosti odhalení pamětní desky generála Rudolfa Králíčka (19. 1. 1862 - 4. 1. 1946), rodáka z Huštěnovic u Uh. Hradiště, byla vydána brožura Generál věrný svému císaři. Autor (o Králíčkovi psal už ve své knize Bojovali za císaře pána) se v ní takřka po sto letech snaží rehabilitovat jméno Rudolfa Králíčka a přichází s nově vypátranými a nikdy nepublikovanými informacemi o jeho životě a také unikátními historickými fotografiemi. Jeden z nejvýše postavených důstojníků v rakousko-uherské armádě byl mimo jiné v roce 1918 vážným kandidátem na nejvyššího velitele rakousko-uherského generálního štábu.
Ohlasy čtenářů
Bojovali za císaře pána
Chtěl bych Vám poděkovat za Vaši knihu,která mi nedávno přišla... Původně byla určena jako dárek pro mého tátu, ale vše dopadlo jinak... Pustil jsem se ihned do čtení a skončil včera odpoledne. Takových podobných knih o Velké válce moc není,ale i tak za každou opravdu velké díky!!!
Spolu se svými kolegy představujeme v uniformách našich dědů a pradědů českého vojáka v armádě habsburské monarchie, nikoli ,,Švejky", jak nám stále někteří připomínají. Je zajimávé, jak si třeba ,,Švejka ", jako českého vojáka váží v Polsku i v Rusku, berou ho tam jako obyčejného vojáka,který chtěl přežít Velkou válku. Snažíme se společně s ostatními obdobně zaměřenými kluby na naši vojenskou historii ,,opravit" pojem českého vojáka, aby se jim dostalo patřičné úcty, která jim náleží, a proto jsme velice rád, že ve Vaší knize není dána přednost našim čs. legiím. Jak je vidno, čerpal jste i z díla J. Vričana, jehož knihu mám a nejen já, ve své knihovně, a kde se dost nelichotivě vyjadřuje právě k odkazu našich legií. Osobně jsem s ním o tom mluvil, a pochopil , co ho k tomu vedlo. (...) Zkrátka a dobře, takových knížek, jako je Vaše, je třeba více a více... Libor Ouzký
Včera jsem se účastnil autogramiády a besedy o Vaší knize Bojovali za
císaře pána. Také včera do pozdních nočních hodin jsem si v knize četl.
Bez nějaké nadsázky můžu konstatovat, že kniha je skutečně výjimečná,
nejen pro čtenáře na Moravském Slovácku. Autentické vzpomínky jsou
úžasné a řadí tak knihu nesporně do literatury faktu. Čtenáře tímto
úplně vtáhne do doby, kterou zažívali naši předkové. Ti neměli tolik
technických vymožeností jako my, ale já věřím, jistě žili klidněji a
spokojeněji, než my. Také měli starosti, ale jistě ne takovou každodenní
hektičnost a stresy, jako prožíváme my v dnešní moderní době. Avšak jen
do té doby, než přišla ona událost. Velká válka!
Po přečtení několika příběhů Vaší knihy si čtenář začíná uvědomovat tu
každodenní samozřejmost, kterou vnímáme úplně automaticky. Je to
skutečnost, že žijeme bez války - v mírové době. A není to zase taková
samozřejmost - dívaje se na události na Ukrajině. (...)
Za takovou knihu Vám od čtenářů, historiků i milovníků militárií, patří velké uznání a poděkování. Přijměte jej proto i ode mne, Vašeho čtenáře. Vladimír Procházka